Diary

Never say never.

24. november 2012 at 13:34 | Taras
Snídaně+Svačina: vynechána, vstávala jsme až 11:45
Oběd: polévka s těstovinami a červenou řepou, brambory a dušená mrkev
Svačina:
Večeře:

Sleeping!

14. november 2012 at 18:49 | Taras
Dneska jsme byla jak můrečka v té škole, unavená a toužící po kafi. Ani nevím jak jsem se dostala domů, ale tam jsme s ejen zachumlala do deky, opisovala jsem si slovíčka a upíjela čajíček. Mezi osmou a devátou hupsnu pěkně do postýlky a vyspím se. Na zítřek naštěstí nic nemáme, ty slovíčka jsou až na pátek. Odpoledne si pak pěkně zaběhám a bude:)♥ Držte se kočičky. Pijte čajíčky, kafíčka, užívejte si krásného podzimu, nechte se
políbit v padajícím listí
(nevím proč, ale pro mě je to prostě romantičtější než ta májová pusinka).
A zítra má maminka narozeniny, takže s ebudu snažit být ta nejlepší dcera na světě.

Tomorrow is better than today

8. november 2012 at 16:26 | Taras
Matiku jsem napsala výborně. Fyziku dobře a k chemii se nevyjadřuji.

Hey, fuck you!

6. november 2012 at 22:19 | Taras
V poslední době na všechno kašlu. Na všechno. Známky v poměru k času, který věnuju učení jsou nadprůměrné.

This guy!

14. october 2012 at 17:07 | Taras
Konečně jsem zdravá, budu moct nastoupit zase do školy. Těším se, uvidím se zase s panem P. a stres mě žene pěkně kupředu. Navíc v sobotu mám s mou FNK(falešnou nejlepší kamarádkou) eM koncert mé oblíbené kapely, což znamená hodně

tance, alkoholu a krásných kluků

. Ráda flirtuju, bavím se, směju se. Ale ten, kterého miluji si může být stoprocentně jistý, že on je pro mě ten jediný. To stejný chci já po něm. Může si užívat. Ať klidně sexuje s nějakou jinou, ale spát bude jen se mnou(bitches vy víte co tím myslím:*). Toho mého jsem naposledy ve středu potmě(a svítila tam nějaká pouliční lampa, jak romantické!:D)políbila na tvář a odešla jsem.
Miluji ho, ale nechci nic uspěchat, nechci aby o nás někdo věděl, nechci aby věděl, jak moc pro mě znamená, protože bych se mohla znovu spálit.
Vím, že to tentokrát vyjde, protože konečně jsem s tím, koho miluji, na kom mi moc záleží. Chtěl, abych ho políbila na rty, ale sám mi řekl, že na to chce jít hodně pomalu. Času máme sice málo, ale když se milujete je to to nejkrásnější, co si můžete navzájem dát.
Proto buďte šťastné, i na vás ten princ čeká.

What?! You are bitch!

8. october 2012 at 17:50 | Taras
Takže to co mi dneska moje "BFF"řekla nechci rozebírat, prostě mě to mrzelo. Nebylo to nic o mých vlastnostech, aby znevažování toho co dělám. Tak. Do plesu budu mít těhle pár věcí.

  • na tmavo obarvené, nakulmované vlasy
  • skvěle udělaná manikůra a pedikůra
  • čistá pleť
  • čočky
  • 43 kg
  • její B.
  • a sex na záchodcích s B.

You arent good enought.

7. october 2012 at 14:10 | Taras
Všechny činy a chování lidí jsou reakcí na situace, které jsme za život prožili. Proto nemůžeme soudit ty, kteří nám ubližují, chce se to spíše nad ně povznést.
Moji bývalí, L a T, kteří mi teď velice rádi píšou si zatím neuvědomují, že jsem se změnila a jediná věc, proč se s nimi bavím je, že jim chci vrátit všechnu méněcennost, kterou mi způsobili, tím jak se chovali k mé BFF.
Postupně se dostávám k tomu, kdy a kde u mě PPP začalo. Myslím, že to nebylo až na gymplu, ale mnohem dřív. V jídelně na základní škole. Byla jsme to vychrtlé dítě před zbytkem třídy. Spolužačky na to narážely a záviděly. Proto jsem před nimi nejedla. Ano, už tenmkrát někdy ve 3. třídě?! Všechno bylo způsobeno jen dobrým metabolismem, dostatečným pohybem a tím, že se doma nekupovaly sladkosti. Pak vyrostla má sestra, sladkosti se začaly kupovat, já byla v pubertě, zakulacovala jsem se a vesele přibírala. Tím skončilo mé jídlo na veřejnosti a začalo peklo PPP.
Maminka mi nikdy neřekla, že si mě váží dávala mi sežrat, že to mladší děťátko je hezčí, nadanější, lepší než já. Byla to pravda, ale mami?!
Mám tě ráda.. Prosím měj mě taky..
Stejně tak má drahá bff, já se snažím být lepší než ty..Jen to nedokážu promin.

W+U

3. october 2012 at 21:34 | Taras
Nemusíš si na nic hrát? Vážně? Drahá U., bavíš se těmi, které tě hnusně pomlouvají(kvůli tvé tloušťce a tvému sebevědomému chování, nezapomínej na to, že tlusté holky nemohou být šťastné), jen aby ses necítila sama. "Raději mezi těmi oblíbenými budu nenáviděna než milována outsidery," slyšela jsi v Mean Girls, viď? Ale notak, vnucování jako tvoje taktika má taky svou daň, kterou musíš zaplatit. Asi ti nevadí, že tvůj kluk W.(s kterým si plánuješ budoucnost, ano vím jak s ním chceš zůstat a jak ho moc miluješ) spal se všema těma pipinkama, které tě pomlouvají. Co třeba sex na školním výletě s K.? Pamatuješ si to?
Nobody cares.
Ale neboj se má drahá, i na dokonalou D. brzo dojde.
.i když pak mi dal můj kluk úžasného plyšového ježečka :* ...
ještě ho doma máš?

when you are crying for she, i'm crying for you

12. september 2012 at 22:37 | Taras
Ozval se mi bývalý, brečel mi v náručí, jak moc miluje jeho kamarádku(čti blonďatá kurvička s velkou vrstvou makeupu). Utěšovala jsme ho, rozesmívala, sám mi řekl, jak moc jsem mu chyběla, jak moc mě má rád. Jako kamarádku. Stejně tak všichni ostatní. Kamarádka jsem skvělá, ale holka ani náhodou. Na to nejsem dost sexy, dost hubená, dost kurvička.
Pro dnešek končím, nechci ho, necítím k němu nic, jen prostě on je jediný, který mi řekl, že mě potřebuje, ale nemiluje mě. On jediný se snažil pochopit hubnutí mé sestry.
Ale je stejný jako všichni ostatní, čeká na jeho kurvičku.
on:
  • asi tak
  • heej zbožnuju tě
  • :***
  • (jako kámošku)
  • grin
    jsi boží svýám způsobe mám tě rád jako kámoškua ani zanic bych to neměnil
    • o mi chybělo v německu
    • wink

My boyfriend is skinny.

11. september 2012 at 21:59 | Taras
Chodím jen s "baculatýma"klukama. Hezkýma, ale baculatýma. Mé hubené já miluje ty nunu chlapce s lehce viditelnými žebry nebo hodně namakané sportovce. Ale mé hubené já je utlačováno špeky.
Ptají se proč jsem je nechala. Copak jim můžu říct, že jsem holka s malým sebevědomím? Já? Která se směju vždycyky, když mě vidí? Já, která je okouzlím nejen mým hrudníkem, ale tím, že mi to myslí a jsem pohotová?
Napsal mi, říkejme mu A., že jsem ho nechala prý kvůli někomu jinýmu(ano kvůli P., ale to jsem nikomu nevysvětlovala), chtěl vědět pravdu. Napsala jsem tedy, že nechodím s hubenýma. On mi napsal udiveného smajlíka a chtěl vědět proč jsem se tedy rozešla s T. a K., kteří hubení rozhodně nebyli. Neodepsala jsem mu.
Nerozešla jsem se s nimi, jen jsem jim nebránila odejít. Oni se taky nesnažili, proč byhc tedy měla bojovat já?

Coffee and smoking are the last great addictions.

11. september 2012 at 21:45 | Taras
Chtěla bych napsat o všech mých "prvních dnech", ve kterých se něco výjimečného odehrálo. Má první cigareta mi byla nabídnuta hodně dávno, ale já je vždycky kvůli běhání zarytě odmítala. Nemohla jsem dopustit, aby mou kondici ohrozila věc, za kterou si ještě musím zaplatit. První vykouřená cigaretka(a hned po ní i 3 další)byla típnutá o letošních prázdninách. Byla to čokoládová blackdevilka, která chutnala výborně. Tyhle jsem dostala od mé kamarádky B., která mi řekla, že kouří příležitotně a s během jí to nic nedělá.
Nemám ráda kouření jiných cigaret než slimek. A nedejbože těch s oranžovým filtrem. Po těch následovala vlastní krabička vanilkových black devilek, které jsem vykouřila napůl s kamarádkou. Stejně tak jako jahodové kiss. Plus k tomu musím připočíst 1modrou LM.
Teď kouřit nebudu. Tedy alespoň do 45 kilo ne.
Pak si sednu do tureckého sedu, v mém vysněném outfitu na náš dřevěný most, zapalím si pink elephantku, budu popíjet cc light a budu čekat na auto od P., kterým mě doufám, už brzo sveze.
Mimochodem, tetování maličkým písmem na podbřišek: Belive.

The day!

11. september 2012 at 21:07 | Taras
"The day" tak by se dal také nazvat den, kdy jsem se rozhodla nejíst. Už si ani nepamatuji na den, kdy jsme snědla ve škole normální svačinu. Naši se snaží, udělají mi do školy kávu(silnou, tak jak ji mám ráda), připraví mi chlebík, ale netuší, že skončí v koši. Netuší, že moje kapesné neputuje na spoření či na jídlo(což je velice pravděpodobné pro dívku, které táhne na 18), ale všechny moje peníze utrácím za dárky pro ně, kosmetiku, cc light, latté a pink elephanty.
Vždycky jsem byla hubená, ne štíhlá, ale hubená až vychrtlá. Ale nastoupila jsem na gymnázium a všechno se změnilo, moje stravovací návyky, stres udělal svoje stejně tak jako hormony a ze mě se stala ošklivá šedá myška s průměrnou postavou a velkýma prsama. Na tenhle přístup jsem nebyla zvyklá.
Makala jsem na sobě, dnes vypadám o mnoho líp než tehdy, ale jsem, přemýšlím jak bych to řekla, ženská. To všechno chci změnit. V listopadu, kdy oslavím svoje osmnáctiny přece nebudu tlustá. Vždyť to je jeden z mezníků v životě! Vím, že kdybyhc začala jíst 5x denně a postupně ubírat tak to zvládnu, ale taky vím, že nepotřebuju jíst nic. Vím, že mám tu vůli a vím, že to zvládnu. 15 kg za 2 měsíce pro mě nění problém.
Začínám se věnovat běhání, které nadevšechno miluji, stejně tak jako učení, ve kterém chci být nejlepší. Od té doby, co jsem v 6. třídě nastoupila na gympl se hodně změnilo. Dospěla jsem.
Mimochodem, jsem zastánce jemné žěnské krásy, v oversized mikině, černých legínách, vysokých šněrovacích podpatkách, černých linek, nebarvených, zdravěvypadajíchích a lesklých vlasů.

Cupboard, new year and my best friend

11. september 2012 at 20:37 | Taras
Pan T. se snažil, vážně se snažil, já jsem ho však nikdy nemilovala. O Vánocích, když jsme si to rozdávali u nich doma na kuchyňské lince jsem zjistila, že potřebuju někoho jako je on. Někoho kdo se o mě bude zajímat, někoho kdo mě bude chránit před okolním světem. Jezdit k našemu domu na kole i na tom jemném poprašku sněhu. Bude mě líbat do dlaní a bude něžný.
Silvestrovská oslava, na které se opilý T. předvedl jako nadržený hovado a protože jsem se ním nechtěla bavit a raději jsem se smála na jiné lidi v místnosti, začal sledovat mou v té době právě nezadanou BFF. Plácání přes zadeček a koukání se na sebe, ona vesele flirtovala a mě to začalo štvát. Ne protože by mi na něm záleželo, ale protože mě nebude nikdo podvádět.
Hned 1.1. jsem ho podvedla s jeho kamarádem, který se netajil tím, že mě chce. A o tom, že jak na nový rok, tak po celý rok, jsme se přesvědčila hned v dalších měsících letošního roku. Náš vztah s T. skončil necelý měsíc po silvestru a já se už s mou BFF vsadila o dalšího chlapce.
Mé vztahy po něm byly prázdné stejně, tak jako jsem se uvnitř cítila. Prázdná, jako dokouřená cigaretka, kterou nikdo nepotřebuje. Ano, oni mi opakovali, jak jsem jejich nejlepší ex, jak mě potřebují, ale nevěřím jim. Já nepotřebuji je, oni nepotřebují mě. Jediný koho nutně potřebuji je pan P. A ten.. Ten teď má svůj vlastní příběh, do kterého já bohužel nepatřím.

My first time

11. september 2012 at 19:58 | Taras
Dlouho jsem čekala na pana P, až se odhodlá. Nemohl mi dát nic víc než letmé doteky na rukou a jemné šimrání po tvářích. Ačkoliv mě jeho doteky rozpálily víc než jakékoliv sahání(a mnohem víc)pod kalhotky, rozhodla jsem se dát mu ultimátum. Chodila jsem oficiálně v tu dobu chodila s T., kterého pan P moc dobře znal, a T. na naše poprvé moc čekat nechtěl. Nejdřív jsem se opravdu snažila počkat, ale později mi došlo, že s P. to nikam dál nevede a já děsně chci, aby žárlil a bál se o mě. Odhodlala jsem se tedy 21. listopadu 2011 v mých šestnácti, bolelo to, nemám proč si to domýšlet. A dost. T. se snažil, líbal mě, držel mě si mě na jeho namakané hrudi, ale já myslela jen na Něj. T. mi povídal, jaký je to poklad, že je můj první(já jeho asi dvacátá) a jak moc mě miluje.
Domů z jeho chaty, jsme se vraceli potmě, na namrzlé cestě z kopce jsem uklouzla a roztrhla si moje skinny jeans. Ty jsou jako má památka na to, že jsem nedokázala počkat.
Asi to opravdu zabralo, protože pár dní potom jsem od P. dostala kázání(nikomu jsem kromě mojí BFF o mých zážitcích s T. neříkala), o tom jak moc je důležitá antikoncepce.
 
 

Advertisement