September 2012

when you are crying for she, i'm crying for you

12. september 2012 at 22:37 | Taras |  Diary
Ozval se mi bývalý, brečel mi v náručí, jak moc miluje jeho kamarádku(čti blonďatá kurvička s velkou vrstvou makeupu). Utěšovala jsme ho, rozesmívala, sám mi řekl, jak moc jsem mu chyběla, jak moc mě má rád. Jako kamarádku. Stejně tak všichni ostatní. Kamarádka jsem skvělá, ale holka ani náhodou. Na to nejsem dost sexy, dost hubená, dost kurvička.
Pro dnešek končím, nechci ho, necítím k němu nic, jen prostě on je jediný, který mi řekl, že mě potřebuje, ale nemiluje mě. On jediný se snažil pochopit hubnutí mé sestry.
Ale je stejný jako všichni ostatní, čeká na jeho kurvičku.
on:
  • asi tak
  • heej zbožnuju tě
  • :***
  • (jako kámošku)
  • grin
    jsi boží svýám způsobe mám tě rád jako kámoškua ani zanic bych to neměnil
    • o mi chybělo v německu
    • wink


My boyfriend is skinny.

11. september 2012 at 21:59 | Taras |  Diary
Chodím jen s "baculatýma"klukama. Hezkýma, ale baculatýma. Mé hubené já miluje ty nunu chlapce s lehce viditelnými žebry nebo hodně namakané sportovce. Ale mé hubené já je utlačováno špeky.
Ptají se proč jsem je nechala. Copak jim můžu říct, že jsem holka s malým sebevědomím? Já? Která se směju vždycyky, když mě vidí? Já, která je okouzlím nejen mým hrudníkem, ale tím, že mi to myslí a jsem pohotová?
Napsal mi, říkejme mu A., že jsem ho nechala prý kvůli někomu jinýmu(ano kvůli P., ale to jsem nikomu nevysvětlovala), chtěl vědět pravdu. Napsala jsem tedy, že nechodím s hubenýma. On mi napsal udiveného smajlíka a chtěl vědět proč jsem se tedy rozešla s T. a K., kteří hubení rozhodně nebyli. Neodepsala jsem mu.
Nerozešla jsem se s nimi, jen jsem jim nebránila odejít. Oni se taky nesnažili, proč byhc tedy měla bojovat já?

Coffee and smoking are the last great addictions.

11. september 2012 at 21:45 | Taras |  Diary
Chtěla bych napsat o všech mých "prvních dnech", ve kterých se něco výjimečného odehrálo. Má první cigareta mi byla nabídnuta hodně dávno, ale já je vždycky kvůli běhání zarytě odmítala. Nemohla jsem dopustit, aby mou kondici ohrozila věc, za kterou si ještě musím zaplatit. První vykouřená cigaretka(a hned po ní i 3 další)byla típnutá o letošních prázdninách. Byla to čokoládová blackdevilka, která chutnala výborně. Tyhle jsem dostala od mé kamarádky B., která mi řekla, že kouří příležitotně a s během jí to nic nedělá.
Nemám ráda kouření jiných cigaret než slimek. A nedejbože těch s oranžovým filtrem. Po těch následovala vlastní krabička vanilkových black devilek, které jsem vykouřila napůl s kamarádkou. Stejně tak jako jahodové kiss. Plus k tomu musím připočíst 1modrou LM.
Teď kouřit nebudu. Tedy alespoň do 45 kilo ne.
Pak si sednu do tureckého sedu, v mém vysněném outfitu na náš dřevěný most, zapalím si pink elephantku, budu popíjet cc light a budu čekat na auto od P., kterým mě doufám, už brzo sveze.
Mimochodem, tetování maličkým písmem na podbřišek: Belive.

The books for your maturita

11. september 2012 at 21:31 | Taras |  Inspiration
V tomto článku bych vám chtěla nabídnout a doporučit pár knížek, které si můžete vybrat do povinné četby a rozhodně vás nebudou nudit.
Karel Hynek Mácha, 1. máj
Vůbec první knížka, kterou jsem z tohodle seznamu četla, bylo to kvůli referátu někdy v osmé třídě. Nejen, že je teňoučká, ale děj je jednoduchý a o výstavbě textu se vám bude taky dobře vyprávět. A určitě jeho styl psaní od všech ostatních rozeznáte. Film nedoporučuju používat jako předlohu k maturitě, ano, je tam sexy herec, film je sice plný sexu, ale příběh je JINÝ než v knize.

Jako listů šepotání
pode skálou při ozvěně,
znělo kolem bez přestání,
jednozvučně, neproměnně:
"Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!" -

Jakub Arbes, Svatý Xaverius
Napínavý děj stěžuje jediná věc. starý jazyk. Knížka je útlá, příběh poutavý, dobře zapamatovatelný. Zase skoro v každé větě zaslechnete "svatý xaverius"takže když si ho vyberete k maturitě, určitě ho poznáte. Myslím, že z českých autorů je to ta nejlepší volba z tohoto období.
Jaký tudíž div, že nebylo mi nepříjemno, když mne navštívil přítel a příbuzný, malíř-krajinář zvučného jména, kterýž byl z Vídně výhradně jen za tím účelem zavítal do Prahy, by se zde z vlastního názoru seznámil s nejlepšími pracemi českých malířů?

Moliére, Lakomec
Další, útlá knížečka, kdo by řekl, že při knížce, která je několik století stará se člověk zasměje i dnes? Já očekávala, že to bude prostě.. Nevím, takový nucený humor, ale opravdu jsme se smála. Nahlas. Máte to rychle z krku, velkými písmeny. Děj je zapamatovatelný, jen doporučuji poznamenat si někam všechny postavy, které v ději vystupují.



The day!

11. september 2012 at 21:07 | Taras |  Diary
"The day" tak by se dal také nazvat den, kdy jsem se rozhodla nejíst. Už si ani nepamatuji na den, kdy jsme snědla ve škole normální svačinu. Naši se snaží, udělají mi do školy kávu(silnou, tak jak ji mám ráda), připraví mi chlebík, ale netuší, že skončí v koši. Netuší, že moje kapesné neputuje na spoření či na jídlo(což je velice pravděpodobné pro dívku, které táhne na 18), ale všechny moje peníze utrácím za dárky pro ně, kosmetiku, cc light, latté a pink elephanty.
Vždycky jsem byla hubená, ne štíhlá, ale hubená až vychrtlá. Ale nastoupila jsem na gymnázium a všechno se změnilo, moje stravovací návyky, stres udělal svoje stejně tak jako hormony a ze mě se stala ošklivá šedá myška s průměrnou postavou a velkýma prsama. Na tenhle přístup jsem nebyla zvyklá.
Makala jsem na sobě, dnes vypadám o mnoho líp než tehdy, ale jsem, přemýšlím jak bych to řekla, ženská. To všechno chci změnit. V listopadu, kdy oslavím svoje osmnáctiny přece nebudu tlustá. Vždyť to je jeden z mezníků v životě! Vím, že kdybyhc začala jíst 5x denně a postupně ubírat tak to zvládnu, ale taky vím, že nepotřebuju jíst nic. Vím, že mám tu vůli a vím, že to zvládnu. 15 kg za 2 měsíce pro mě nění problém.
Začínám se věnovat běhání, které nadevšechno miluji, stejně tak jako učení, ve kterém chci být nejlepší. Od té doby, co jsem v 6. třídě nastoupila na gympl se hodně změnilo. Dospěla jsem.
Mimochodem, jsem zastánce jemné žěnské krásy, v oversized mikině, černých legínách, vysokých šněrovacích podpatkách, černých linek, nebarvených, zdravěvypadajíchích a lesklých vlasů.

Cupboard, new year and my best friend

11. september 2012 at 20:37 | Taras |  Diary
Pan T. se snažil, vážně se snažil, já jsem ho však nikdy nemilovala. O Vánocích, když jsme si to rozdávali u nich doma na kuchyňské lince jsem zjistila, že potřebuju někoho jako je on. Někoho kdo se o mě bude zajímat, někoho kdo mě bude chránit před okolním světem. Jezdit k našemu domu na kole i na tom jemném poprašku sněhu. Bude mě líbat do dlaní a bude něžný.
Silvestrovská oslava, na které se opilý T. předvedl jako nadržený hovado a protože jsem se ním nechtěla bavit a raději jsem se smála na jiné lidi v místnosti, začal sledovat mou v té době právě nezadanou BFF. Plácání přes zadeček a koukání se na sebe, ona vesele flirtovala a mě to začalo štvát. Ne protože by mi na něm záleželo, ale protože mě nebude nikdo podvádět.
Hned 1.1. jsem ho podvedla s jeho kamarádem, který se netajil tím, že mě chce. A o tom, že jak na nový rok, tak po celý rok, jsme se přesvědčila hned v dalších měsících letošního roku. Náš vztah s T. skončil necelý měsíc po silvestru a já se už s mou BFF vsadila o dalšího chlapce.
Mé vztahy po něm byly prázdné stejně, tak jako jsem se uvnitř cítila. Prázdná, jako dokouřená cigaretka, kterou nikdo nepotřebuje. Ano, oni mi opakovali, jak jsem jejich nejlepší ex, jak mě potřebují, ale nevěřím jim. Já nepotřebuji je, oni nepotřebují mě. Jediný koho nutně potřebuji je pan P. A ten.. Ten teď má svůj vlastní příběh, do kterého já bohužel nepatřím.

My first time

11. september 2012 at 19:58 | Taras |  Diary
Dlouho jsem čekala na pana P, až se odhodlá. Nemohl mi dát nic víc než letmé doteky na rukou a jemné šimrání po tvářích. Ačkoliv mě jeho doteky rozpálily víc než jakékoliv sahání(a mnohem víc)pod kalhotky, rozhodla jsem se dát mu ultimátum. Chodila jsem oficiálně v tu dobu chodila s T., kterého pan P moc dobře znal, a T. na naše poprvé moc čekat nechtěl. Nejdřív jsem se opravdu snažila počkat, ale později mi došlo, že s P. to nikam dál nevede a já děsně chci, aby žárlil a bál se o mě. Odhodlala jsem se tedy 21. listopadu 2011 v mých šestnácti, bolelo to, nemám proč si to domýšlet. A dost. T. se snažil, líbal mě, držel mě si mě na jeho namakané hrudi, ale já myslela jen na Něj. T. mi povídal, jaký je to poklad, že je můj první(já jeho asi dvacátá) a jak moc mě miluje.
Domů z jeho chaty, jsme se vraceli potmě, na namrzlé cestě z kopce jsem uklouzla a roztrhla si moje skinny jeans. Ty jsou jako má památka na to, že jsem nedokázala počkat.
Asi to opravdu zabralo, protože pár dní potom jsem od P. dostala kázání(nikomu jsem kromě mojí BFF o mých zážitcích s T. neříkala), o tom jak moc je důležitá antikoncepce.